|
|
|
|
|
 |
 |
|
|
Střípky z
historie Soběšic |
|
Soběšice patřily moravskému markraběti. Král Václav II je s 12 lány
polí a dalším příslušenstvím daroval roku 1286
klášteru augustiniánek v Brně. Po jeho zrušení se roku 1581 dostaly
brněnským jezuitům k panství Řečkovice, u něhož pak
zůstaly až do roku 1848. Do roku 1750 byly všechny pozemky znovu
rozděleny, a to na 4 půllány a 8 čtvrtlánů.
Vrchnostenský dvůr, zřízený roku 1662, byl v r.1780 rozparcelován
mezi 5 poddaných. Na počátku 20. století zde
existovala výroba lihovin, mlýn, cihelna a stavitelská firma,
později pak záložna. Ves se stala součástí Brna roku 1971. |
|
Urbanistický vývoj |
|
Soběšice vznikly na rozsáhlém lesnatém hřebenu, který vybíhá z
Drahanské vrchoviny hluboko do brněnské kotliny mezi hlubokými
údolími Svitavy a Ponávky. Vesnice byla založena kolem pramenné
muldy Soběšického potoka, který pod vsí klesá do hlubokého údolí,
které se napojuje na údolí potoka Melatín a posléze ústí do Svitavy
v Bílovicích. Usedlosti byly vystavěny po vrstevnici a vytvořili
jakousi podkovu, jejíž severní konec vytvořil dvůr. Roku 1497 zde
bylo 15 usedlostí, počátkem 17. století 18 usedlostí. Po třicetileté
válce došlo částečně k redukci zástavby. Vesnice vznikla bez přímé
vazby na komunikace; krátkou spojkou se napojila na cestu ze
Zábrdovic a Husovic do Vranova, k níž se severně od vsi v ostrém
úhlu připojovala cesta z Králova Pole. Z téhož místa se odpojovala i
místní spojka do Řečkovic a Mokré Hory, podél jižní strany soběšických humen klesala pěšina dolů údolím do Bílovic. |
|
Již v 2. polovině 18. století začala vznikat domkařská zástavba mimo
jádro vsi, kde ostatně rozvoj již nebyl možný.
Teprve nyní se organizujícím faktorem staly existující cesty; první
domky vznikly po západní straně zábrdovické cesty, mezi
dnešními ulicemi Školní a Na Kovárně. Roku 1780 byl zrušen soběšický
dvůr, jeho budovy však byly pouze majetkově
rozděleny, takže jeho areál zůstal zachován. |
|
Od poloviny 19. století do roku 1918 vznikala veškerá existující
zástavba v okolí zábrdovické silnice včetně ulic Melatín,
Štěpánkova a ulice Na Kovárně, tvořící příčné napojení na
královopolskou silnici, podél níž již tehdy vznikala jednostranná
zástavba po východní straně, téměř až k vidlici obou cest. Za 1.
republiky byly vytyčeny dvě kolmé cesty z ulice Útěchovské
k západu. Hlavní rozvoj se však soustředil na území mezi touto
silnicí a Ostrou horkou, kde byla východně od cesty vytyčena
ortogonální síť, zastavovaná rodinnými domky - izolovanými dvojdomky
i řadovou zástavbou. |
|
Další výstavba pokračovala zejména v 70. letech. Vývoj zástavby
pokračoval v naznačených trendech, domky vznikaly i
podél Weissovy ulice, tedy severně od vidlice cest, čímž se klínové
téměř nezastavěné území na této vidlici dostalo téměř do
centra vsi. V 90. letech došlo k zastavění celého území nazývaného
Rygle a výstavba nových rodinných domů pokračovala i
na dalších místech. V letech 1995-1997 získala ves nový akcent v
areálu nevelkého kláštera sester svaté Kláry. Stále není
vyřešena potřeba jakési návsi, nebo náměstíčka, což by velice
prospělo. V současné době probíhá výstavba dalšího
významného sídelního útvaru v jižní části Útěchovské ulice a v již
zmiňovaném klínu ve středu obce. |
|
Vznik hasičského sboru |
| Za
počátek sboru požárníků v Soběšicích lze považovat
dobrovolné sdružení několika zájemců, kteří se v letech
1894-1895 seskupili kolem věnované dvoukolové ruční
stříkačky. Stříkačka byla uskladněna ve stodole místního
občana. Z podnětu náčelníka Sboru dobrovolných hasičů v
Obřanech se 24. května 1896 ustavil přípravný výbor pro
založení Sboru dobrovolných hasičů v Soběšicích. Členy byli
nájemce obecního hostince, rolník a místní nadručitel. Do
týdne pak došlo k ustanovení tohoto sboru, jež tvořilo 22
členů. Těchto prvních 22 členů dodatečně posílili další tři.
V roce 1908 koupila obec novou stříkačku, ta byla již
umístěna v novém hasičském skladišti. Průběžně byly
doplňovány hadice a naviják. V roce 1919 pořídil sbor
nářaďový vůz a později si do něj nechal namontovat čerpadlo
fy Hiller a syn. Roku 1939 po slavnostním otevření nové
zbrojnice byla zakoupena stříkačka firmy Chotěboř a hadicový
naviják. Po válce, kdy došlo ke zničení techniky a stavení,
byl sboru v roce 1948 věnován automobil od sanitní služby
pro přepravu mužstva a agregátu. V roce 1949 koupil tehdejší
MNV sboru automobil Tatra 54.V roce 1950 bylo na stávající
vozidlo Adler namontováno čerpadlo. V 60. letech provozoval
sbor též automobil Tatra 805 Brněnských plynáren. Další
technikou pořízenou sborem bylo cisternové vozidlo Praga RN
a dodávkové vozidlo Žuk. V roce 1986 dochází k výměně
vozového parku a sboru je přidělen vůz Š 706 RTHP CAS 25. V
pozdějších letech byl sboru dodán ještě jeden vůz stejného
typu. |
 |
|
| Do roku
2003 byl ve službě jeden z novějších vozů, Tatra 613 RZA. Několik
let ve sboru spolehlivě sloužil a zúčastnil se spousty zásahů. V
současné době vlastní sbor tři vozidla. Cisternový vůz Š 706 CAS
16/25 novější výroby, který prošel několika menšími přestavbami, aby
vyhovoval současným požadavkům. Druhým vozem je Tatra 148 CAS 24/32
opět po lokálních úpravách. Jako rychlé zásahové vozidlo byl nově
zvolen automobil Range Rover 4,6 HSE jako RZA-R, který splňuje
nejmodernější požadavky na hasičskou techniku, je vybavený
vysokotlakým hasícím zařízením, hydraulickou technikou a navijákem. |
 |
| |
|
| | |
